Demodex u psa
DEMODEX U PSA VÝSKYT A VZHLED
Demodex u psa je parazitární onemocnění kůže. U psa je původcem malý roztoč – Demodex canis. Demodikóza se vyskytuje i u křečků a u koček. Parazit má doutníkovitý tvar těla se 4 páry krátkých končetin.
Délka těla je asi 0,2 – 0,4mm, takže je viditelný pouze pod mikroskopem. Žije ve chlupových váčcích a mazových žlázách. U jedinců se sníženou imunitou dojde k jeho přemnožení, následnému zánětu chlupových váčků,a nakonec vypadáním chlupů.
DEMODEX U PSA – NAKAŽLIVOST
Parazit sám o sobě nemusí škodit, vyskytuje se dle literatury až u víc jak poloviny klinicky zdravých psů. (osobně po něm u zdravých psů nepátrám, takže tenhle údaj nemohu potvrdit). Ke vzniku kožních změn dochází pouze u pacientů geneticky predisponovaných k tomuto onemocnění nebo u oslabených štěňat (třeba začervením, podvýživou, stresem). K přenosu parazita dochází pravděpodobně pouze při porodu a to přímým přenosem z kůže matky na kůži štěněte. Nemocný pes tedy není schopen nakazit jiného dospělého psa, jak o je tomu u většiny jiných parazitů.
DEMODEX U PSA – KLINICKÉ PŘÍZNAKY A PLEMENNÁ PREDISPOZICE
K onemocnění jsou náchylnější krátkosrstá a krátkolebá plemena psů. Já osobně se s demodikózou nejčastěji potkávám u staffordů, buldočků, pitbullů a mopsů.
Demodikóza mívá více forem. Nejčastější je forma lokální, při které na kůži pozorujeme okrouhlá vylysalá ložiska se zvýšenou tvorbou jemných šupin a zarudnutím. Změny začínají na hlavě, kolem očí a na hřbetě nosu, pak se můžou šířit dál po celém těle. Ložiska obvykle nebývají moc svědivé. Spousta štěňat s lokální formou se dokáže samovyléčit.
Ale zhruba u 10 % může přejít až do celotělového postižení. Při celotělovém postižení dochází k chronickému zánětu kůže, který se projevuje vypadáváním srsti, zarudnutím, šupinatěním a zhrubnutím kůže. K demodikóze se často přidává sekundární bakteriální nebo kvasinková infekce, které můžou komplikovat jak diagnostiku tak samotnou terapii.
DEMODEX U PSA – DIAGNOSTIKA
V diagnostice je nejdůležitejší průkaz parazita v mikroskopu. Jako vyšetřovaný materiál se volí hluboký kožní seškrab u postiženého místa, vytržený chlup nebo obsah pupínků. Demodex se dá prokázat i kožní biopsií s následným histopatologickým vyšetřením. Nejmodernějším způsobem diagnostiky je průkaz pomocí PCR ( jeden z nejnovějších testů Laboklinu)
DEMODEX U PSA – TERAPIE
Při terapii demodikózy máme víc možností. Kdysi byl nejčastěji používaným medikamentem amitraz, buďto jako pravidelné koupele nebo spot-ony. Nevýhodou amitrazu je jeho charakteristický nepříjemný zápach. Amitraz zabírá zhruba u 80% pacientů.
Existuje několik terapeutických protokolů, které se většinou liší od dávkování předepsaného přímo výrobcem. Proto je nutné léčbu svěřit do rukou veterináře. U lokálních i celkových forem se jako velmi dobře účinné jeví tablety Bravecto, které jsou primárně určeny proti blechám a klíšťatům.
CO FUNGOVAT NIKDY NEBUDE
Kdysi se k léčbě lokální demodikózy doporučoval preparát Advocate, z vlastní zkušenosti ho však považuji v téhle indikaci za skoro neúčinný. Zcela neúčinné jsou taky všechny antiparazitární obojky a pipety určené k prevenci blech a klíšťat.
To samé platí pro antiparazitární šampony. I mnohými dermatology doporučovaný benzoylperoxidový šampon nepovažuji osobně za nijak zvlášť přínosný.
ZÁVĚREM
Důležité je pravidelně kontrolovat efektivitu léčby – léčiva se musí aplikovat až do 2 negativních kožních seškrabů (kontrolní kožní seškraby se dělají každé 4 týdny terapie). Ze začátku je většinou nutné zvládnout sekundární bakteriální nebo kvasinkové infekce. Jako doplňkovou terapii lze doporučit podávání vitaminu E, zinku, biotinu a nenasycených mastných kyselin , případně imunostimulačních látek.
Terapie celotělové demodikózy je bohužel někdy velmi zdlouhavá a taky finančně náročná. U zvířat s poruchami imunity dochází celoživotně k recidivám, nejčastěji jsou recidivy spojeny se stresem, háráním, březostí nebo jiným oslabením organizmu. Zvířata, které překonaly generalizovanou demodikózu by se neměly dál využívat v chovu.
